Vzhledem k jedné důležité narozeninově kulaté oslavě v rodině jednoho z nás, jsme se vypravili opět na "poznávací zájezd" do cizích krajů. Naším cílem byla tentokrát obec Záluží v okrese Beroun - tedy Středočeský kraj. Obec je připomínána již v roce 1331 a žije v ní cca 460 obyvatel.

Když jsme se už takovou dálku vydali, tak jsme se samozřejmě nejeli jen najíst, napít, pobavit a přinést trošku kultury.... Ale také jsme chtěli něco vidět, prožít a navštívit. Hned první zastávku jsme udělali v Dobříši u kamarádky Táni. Zde jsme přebývali již v roce 2008, kdy jsme zde nalezli zázemí pro naše působení ve finále festivalu Porta. Kocour (na snímku uprostřed) byl zvláštní tím, že vůbec neměl radost, že jsme přijeli. Celou dobu se tvářil silně podmračeně - asi je zvyklý na pamlsky od návštěv - a od nás nedostal vůbec nic.

Pozdravili jsme se, leccos zdravého jsme i posvačili a pobyt zakončili společnou fotkou. (Sid na fotce není, protože vyjel již dříve, po vlastní ose.)

... jen jsme dorazili do Záluží, rychle jsme se převlékli do "hracího" a šup do hospůdky, kde celá oslava probíhala...

... kontrabas jsme nevezli, ten dostal Rumíš zapůjčen na místě - měl krásnou (nezvyklou) tyrkysovou barvu ...

... zpočátku jsme hráli pod širým nebem, ale to se po chvíli otevřelo, tak jsme se rádi schovali pod velký deštník ...

... pršet po chvíli naštěstí přestalo. Tak jsme si u rožně chvilku počkali na pečeného čuníka a pro přetrvávající chladno jsme se následně přesunuli do útulné hospůdky, kde jsme u svých nástrojů, při pečlivém dodržování pitného režimu, setrvali do časných ranních hodin. Pak se nebe zase otevřelo ...

... spaní jsme měli zařízeno v tělocvičně. Mělo to ohromnou výhodu v tom, že na spaní měl každý místa kolik chtěl a také si každý mohl dát pod sebe kolik chtěl žíněnek (většinou však stačila jedna) ...

... na rozloučenou se Zálužím jsme ještě pořídili společnou fotku s oslavenkyní.

 

A co tak navštívit nějaké památky ...

Když jsme se rozhlíželi, co a kde bychom mohli navštívit, tak nám padly do oči dva hrady - Žebrák a Točník. Hrady, které jsou u sebe tak blízko, že jsme si řekli - dva jedním rázem - a šli jsme ...

... Točník - pohled ze Žebráku ... ... vstupní brána ...

... Robin už nevěděl odkud by ještě mohl vykouknout ...

... Robin, Plecháček a jejich (zapůjčené) kozy ...

... Žebrák - pohled od Točníku ... a ... věž na Žebráku (nahoře je vyhlídka - i tam jsme byli).

 

A kam se ještě koukneme?

Když už jsme se toulali po lesích, kopcích i zříceninách, rozhodli jsme se navštívit i Koněpruské jeskyně ...

... všude krápníky a najednou Laďa s Robinem ...

 

... po návratu na denní světlo jsme se jen pohledem rozloučili s "romantickým" lomem a vydali se k domovu.