Po docela úspěšném vystoupení na oblastní Portě jsme se vydali vstříc národnímu finále této populární soutěže. Uznali jsme, že už nejsme nejmladší, stanové městečko jsme zavrhli hned zpočátku a obrátili se do Dobříše na kamarádku Táňu, která nás ochotně ubytovala a i jinak se o nás starala. Bydleli jsme 15 km od místa portovního klání. Na páteční večer jsme měli jasný program - žádná Porta, půjdeme si vychutnat pravé české pivo. To se nám podařilo - všude točili STAROBRNO ! Chvilku jsme poseděli na zahradě a brzy si šli lehnout.

V průběhu večera se Plecháčkovi honily hlavou myšlenky, jak asi přijme přísná porota jeho texty .... a Sid byl spokojený a klidný, protože věděl, že už nic nedoženeme, že každé cvičení je už k ničemu a že hůř už bylo ...

Spali bychom i pohodlně, kdyby ovšem Plecháček neusnul první - spal velmi hlasitě, Tom se k němu po chvíli přidal, Rumíš měl úplně vymlaskaný jazyk a Robin všechny přesvědčoval (právem), že on (tentokrát) nechrápe. Byl to pravý noční truhlářský koncert. Zřejmě zapůsobil genius loci daného místa, protože to byla bývalá truhlárna.

....takovýto talisman obdrželi všichni portovní soutěžící. My jsme byli bráni jako jeden telegrafní kus a tak jsme dostali jen jeden. Do kroniky se nevejde, takže už je uložen mezi ostatními hmotnými statky (které nejde nalepit).

Po sobotním brzkém budíčku jsme čile vystartovali směr Porta. Šipky nás sice vedly po zakázaných lesních cestách, ale nás ten den nemohlo nic zastavit. A udělali jsme dobře, že jsme vyrazili brzy - mohli jsme ještě zaparkovat - ti, kdož přijeli po nás už takové štěstí neměli. Rychlá registrace, prohlédnout itinerář - hrajeme skoro poslední, až v 17.30. Nevadí. Aspoň jsme v klidu pojedli, pozdravili se známými kapelami - B.P.T. i Špunt, a stihli si i prohlédnout areál lesního kinodivadla, kde se celý program odehrával.

Zasedli jsme i mezi diváky a pozorovali jak to jde ostatním. Šlo jim to ! Ale my jsme se nedali nijak deprimovat a dali jsme si raději další kus masa.

Když přišla naše chvíle, tak jsme byli klidní jak žaby (a možná i tak zelení :o)). Předvedli jsme to co umíme - "Mám svůj sen", "Víš, co já jsem" a "Marnou víru". Obecenstvo nám zatleskalo a věřím, že to nebylo jen ze slušnosti, protože i náčelník byl s naším výkonem docela spokojen.

.... při večerním rozebírání podaných výkonů nás půlka poroty docela pochválila (a zbytku jsme se raději na nic neptali). Předseda poroty - František Nedvěd řekl "příjemné". Jen nevím, jak si na nás pamatoval, když ve svých poznámkách k našemu výkonu měl jen nakreslenou Sidovu karikaturu ...

.... Robin s Plecháčkem krátce po konzumaci ...

A protože byl Sid spokojený, tak nás hned pozval na dobrotu k pánovi, který obsluhoval sympatický stojan plný whisky. Tak jsme mu v těch láhvích udělali trošku místa a spěchali jsme bydlet. Večer jsme si opět sedli na zahradě, kde nám byly domácími předvedeny dvě skladby pro sestavu indických bubínků - každá trvala skoro půl hodiny, takže jsme měli dost času na ochutnávku veltlínu zeleného  i sauvignonu.

Když jsme se v neděli dopoledne dostavili do areálu, tak jsme se ani nestačili divit a je to taková naše portovní perlička ...... Na Portě vycházejí tradičně noviny zvané Portýr, které informují o celkovém portovním dění. Jeho letošní třetí číslo bylo věnováno soutěžnímu muzikantskému klání a uprostřed novin byla velká dvoustrana - fotogalerie. Všichni významní portovní účinkující tam měli fotku - např. Věra Martinová, Cop, Petr Kocman, Robert Křesťan ... Ti všichni tam měli JEDNU fotku !

TELEGRAF TAM MĚL FOTKY DVĚ !

Všechna čísla časopisu Portýr jsou k nahlédnutí (a stažení) na stránkách www.porta-festival.cz

Bohužel jsme se už v Portýru nedočetli to, že bychom postoupili do mezinárodního finále. Takže jsme obsadili hezké, dělené 8.-29. místo a jeli jsme domů. Ještě předtím, v pravé poledne, jsme si na hlavní scéně Porty, odehráli ještě svůj půlhodinový recital.

Shodli jsme se, že to byl hezky strávený víkend, plný nových a (některých) naprosto nečekaných zážitků.