Nicméně co se nestalo - tedy co se stalo. Jirka
 v den svatby ulehl a celkem nebyl schopen se pohnout, natož pak ještě hrát. Naštěstí byla otevřená prodejna hudebnin v Kroměříži a tak jsme mohli chybějící housle nahradit foukací harmonikou - samozřejmě, že jen velmi symbolicky.

A co jsme tedy hráli ? Sedm statečných (to bylo na výslovné (a vyslovené) přání ženicha), Morning Glory, Blackberry Blossom, Home Sweet Home a možná i něco dalšího. Důležité je to, že všichni - svatebčané, matrikářky i pan místostarosta - to přežili ve zdraví.

K přání všech účastníků novomanželům jsme se připojili i my a teď to naše přání bude na "věčné časy" i na této internetové stránce.

K řadě společenských událostí, u kterých jsme měli tu čest hrát, musíme připojit i tu poslední. Náš kamarád ze Středolesí (kousek od Hranic) se rozhodl (přes naše upozornění a navzdory přesvědčování), že vstoupí do stavu manželského. To by nebylo až tak strašné, kdyby se nerozhodl, že na svatbě mu nebude hrát žádný varhaník, komorní trio či chrámový sbor, ale Telegraf.
To pro nás ovšem znamenalo provést "náročný" výběr skladeb. Nakonec jsme výběr provedli a hlavní slovo měl mít Jirka se svými houslemi.